Plnící pera
Plnicí pera, nebo běžně nazývané také inkoustové pera, si každý z nás pamatuje z prvních ročníků základní školy. Nejdříve je z nich strašák, kterého se chceme čím dříve zbavit a tyto pera nahrazujeme kuličková pera a roller. V dospělosti se použití plnicího pera stává spíše slavnostní událostí, neboť jsou používány hlavně k podepisování smluv a důležitých dokumentů. Tato jejich vlastnost z nich dělá ideální dárek pro vážených obchodních partnerů. Levnější pera najdou své využití jako dárek k zápisu do prvního ročníku a střední cenovou hladinu využijí učitelé na všech stupních škol.
Pokračovat.
Mnoho uživatelů oceňuje jistou nadčasovou eleganci. Plnicí pera mají jakoby svou osobnost a netřeba opomíjet ani sentiment, který vychází ze vzpomínky, kdy mu bylo pero darované.
Historie plnicího pera
Pravděpodobně první plnicí pero vyrobil v 10. století (rok 937) maghrebský chalífa Ali Abuzar. První opravdu plně funkční pero, ale nezhotovil nikdo jiný, než právě Leonardo da Vinci. Ačkoli žádné z jeho per nezachovalo, v jeho denících najdeme nákresy a podle těchto nákresů zhotovil umělec Amerigo Bombara v roce 2011 několik funkčních modelů, které jsou nyní vystaveny v Leonardově muzeu. Moderní plnicí pera můžeme datovat do roku 1928, kdy společnost Pelikan zkombinovala dva patenty od Slavoljub Penkala a Theodora Kovács. Následující desetiletí se nesly v duchu vylepšování, experimentování s materiály, tvary, ale i se samotným inkoustem. Plnicí pera byly dominantní až do 60-tých letech 20. století, kdy je na trůnu vystřídali kuličkové pera.
Typy plnicích per
Při psaní plnicím perem netřeba využívat skoro žádný přítlak na papír. Právě proto se používá v prvních školních ročnících - ruka se musí naučit jemnou motoriku pohybu pera po papíře. Právě jemnost psaní z něj činí ideální nástroj pro dokonalý podpis.
Plnicí pera obsahují inkoust na vodní bázi, který se do hrotu pera dostává ze zásobníků (bombiček), nebo se natahuje přes hrot pomocí kapátka, pístového mechanismu, či z konvertoru.
Hroty plnicích per jsou vyráběny z oceli, ale i zlata a mívají označení, které určuje jejich tloušťku:
EF (extra fine) - extra tenký hrot
F (fine) - tenký hrot
M (medium) - střední tloušťka hrotu
B (bold) - široký hrot
Plnicí pera podle způsobu plnění inkoustem
Inkoust se do hrotu pera dostává ze zásobníků (bombiček), nebo se natahuje přes hrot pomocí kapátka, pístového mechanismu, či z konvertoru.
Kapátkový mechanismus se dnes již používá málo, kvůli nepohodlnému čerpání inkoustu, při kterém se často člověk zašpiní inkoustem. Jeho výhodou je objem náplně, díky čemuž si i dnes najde své věrné uživatele.
Inkoustové bombičky jsou pohodlným řešením pro mnoho lidí a jeho hlavní výhodou je snadná manipulace, kdy vyprázdněnou náplň stačí vyměnit za plnou.
Pístový mechanismus v plnících perech byl zpočátku poměrně mohutný a zabíral přibližně polovinu z pera. S příchodem moderních teleskopických pístů se situace změnila a inkoust si umíte pohodlně načerpat do pera otáčením vrchní strany pera.
Konvertorový mechanismus je podobný mechanismu se zásobníkem (bombičkou). Jeho výhodou je možnost naplnit bombičku pomocí malého pístu.
Kaligrafické plnicí pera
Plnicí pera jsou nezbytným společníkem i pro různé umělecké účely, například krasopis, kaligrafie, kresba, či design.